Hana Čapková, studentka 6. A, se opět v letošním roce zúčastnila za Gymnázium Turnov prestižní výtvarné soutěže vyhlášené Památníkem Terezín.
Získala cenu nejvyšší, neboť obsadila exkluzivní 1. místo v XXVII. ročníku Memoriálu Hany Greenfieldové. Zvítězila ve velké konkurenci mnoha stovek soutěžících z řad základních, středních a vyšších odborných škol v České republice. Námětem pro výtvarné zadání letošního ročníku bylo filozofické téma: Svět chce být klamán? Tak jako v oblasti (současného) umění neplní již dávno prioritní roli estetika a líbivost, ale především konceptuální přístupy, které se opírají o komunikaci aktuálních sociokulturních či politických témat, a především kritické myšlení, také obsahové sdělení Hančina obrazu vyhovuje plně těmto standardům.
Srdečně blahopřejeme k velkému úspěchu!
PhDr. Mgr. Eleonora Tehníková
Obraz si prohlédněte zde a přečtěte si autorčin text.
OTÁZKY A ODPOVĚDI
únor–duben 2023, 80 x 120 cm, akryl a uhel na plátně
Pocit bezpečí a vnitřní jistoty jsou jedny ze základních lidských potřeb. Možná právě komfort a obavy o jeho ztrátu, společně s náboženstvím, vedlo a stále ještě vede některé lidi k tomu, aby existenci holokaustu popírali. Věřili antisemitským teoriím. Věřili nacistické propagandě.
V horní třetině obrazu se před námi v uzavřené místnosti rozevírá divadelní opona. Těžké divadelní závěsy jako těžký závoj přes oči, neumožňující vidět skrz a zároveň naznačující absurditu celé situace, protože i fraška se hraje na divadelních prknech.
Uprostřed místnosti/obývacího pokoje je umístěn gauč se dvěma polštáři, vytvářející efekt pohodlného a útulného domova, atmosféru klidu a komfortu. Komfort je to na čem záleží nejvíce, to, co nikdo nechce ztratit. Komfort má mnoho podob, každý ho vnímá trochu jinak. Ať už se jedná o povrchní nevědomost (dokud si nějaké věci nepřipustím, nebudu se cítit vinen), zdánlivě jisté svědomí (vím že se děje něco špatného, ale oni si za to můžou sami, zaslouží si to), své vlastní bezpečí (nemohu s tím nic dělat, mohl bych lehce přijít o život, bezpečnější je jít s proudem), odsouvání vlastních problémů (jsem v těžké situaci, ale to všechno kvůli nim, oni způsobili všechno špatné), hranice lidskosti (nemohlo se to stát, takhle krutý by člověk ke člověku přece být nemohl), nebo možnost neměnit své názory a postoje (po generace opakované a zajeté předsudky).
Pod gaučem jsou úhledně naskládány pytle s odpadky. Pečlivě srovnané, zavřené a zaškatulkované. Stejně jako problémy a nelehké životní situace těch, kteří se rozhodli svést vinu na prvního obětního beránka, který se naskytne. Samozřejmě, že je jednodušší za svoje problémy vinit někoho jiného. Obzvláště když důvody pro obvinění dané skupiny mají dlouhou tradici, nebo jsou využívány a schválně rozdmýchávány státní mocí.
Ve větší, spodní části obrazu poutá pozornost podlaha, kde je v levé části položen zlatý, zdobený kříž. Ten představuje křesťanství, potažmo náboženství obecně. Jde o narážku na jednu z nejrozšířenějších antisemitských teorií vůbec a sice tu, že Židé zabili Ježíše Krista. Tato teorie bývá propojena s někdy až slepou poslušností a vírou.
Kompozici uzavírá na pravé straně kolmo natočená sova s roztaženými křídly.
Sova je známá jako symbol moudrosti. Také ale reprezentuje schopnost prohlédnutí skrz iluze vytvořené ve vlastní hlavě, lži a přetvářku. To všechno samozřejmě za předpokladu, že je sova živá. V tomhle případě má však hlavu prostřelenou, takže o prohlédnutí přetvářky bohužel nemůže být řeč.
Hana Čapková