Vážení rodiče, dovolte mi, abych se vám na těchto stránkách pokusila představit práci výchovného poradce na Gymnáziu Turnov.
Náplní práce výchovného poradce tak, jak my ji chápeme na naší škole, je být prostředníkem, který jak studentům, tak jejich rodičům poskytne veškeré informace týkající se studia a problémů při studiu, volby povolání, zprostředkuje kontakt s odbornými pracovišti v oblasti psychologie, mezilidských vztahů, řešení krizových situací, při výchovných problémech apod.
Tyto stránky jsou příspěvkem ke zvýšení vaší informovanosti o charakteru poskytovaných informací v jednotlivých oblastech působnosti výchovného poradenství.
Stránky určené pro studenty shrnují základní teze přednášky Jak se učit, kterou naši studenti absolvují během prvního čtvrtletí studia na naší škole. Domníváme se však, že mohou být užitečné i pro vás, kteří se o studium svých dětí více zajímáte a chcete jim případně pomoci. Tyto informace se týkají doporučených postupů při domácí přípravě obecně i specificky při přípravě na jednotlivé vyučovací předměty.
Zvláštní pozornost věnujeme také maturantům a jejich přípravě na závěr studia.
Máte možnost také se seznámit se způsoby podpory, kterou studentům poskytujeme při jejich volbě povolání.
Stránky pro vás, milí rodiče, se pokoušejí postihnout některé problémy, se kterými se můžete v průběhu studia svých dětí setkat. Jejich cílem je poskytnout vám orientační informace o některých typech problémů. V této podobě si stránky nečiní nárok na to být konkrétním, jednoduchým a zaručeným návodem, jak zvládnout problém vašeho dítěte. Jednak proto, že každé dítě, momentální situace a další podmínky jsou natolik jedinečné, že není možné je jednoduše popsat a také proto, že svůj výchovný styl si vytváříte vždy vy sami. Proto vám škola zde pouze nabízí některá východiska a své pohledy na výchovné situace. K dispozici je také adresář odborných pracovišť, k jejichž práci vám mohu poskytnout komentář, případně doplnit další adresy podle aktuální potřeby.
Tyto stránky si nekladou za cíl nahradit osobní kontakt s vámi, naopak, těšilo by mě, kdybyste je chápali jako pozvánku k větší spolupráci, od e-mailové korespondence až k osobnímu setkání. Ocením vaše připomínky jak k těmto stránkám a jejich obsahu, tak k práci výchovného poradce a výchovným problémům na naší škole.
Problémy s učením?
Komunikujte s vyučujícím, zeptejte se, jestli se jedná o momentální výpadek v přípravě nebo závažnější problém. Podívejte se také do sešitu svého dítěte – ten vám ledacos napoví o pracovním stylu vašeho dítěte ve škole, můžete společně hledat cesty k jeho zlepšení (tady velmi často celý problém začíná). Všímejte si toho, kdy a jak vaše dítě vypracovává domácí úkoly, ptejte se ho, na co je domácí cvičení zaměřeno, co je v dané látce nejtěžší, proč zvolil takový a takový postup. Tím vším mu umožníte, aby si tyto základní informace ujasnil, zklidnil se a se zaměřením na problém cvičení vyřešil.
Než začnete shánět doučování, ujistěte se, že vaše dítě dělá vše, co je v jeho silách. Jinak může mít dojem, že jeho úspěch je zejména vaším zájmem a starostí všech ostatních. Takové dítě pak může prosedět bez zvýšení pozornosti nebo valného zapojení a tudíž bez efektu kromě hodin ve škole ještě hodiny soukromé.
Pomozte svému dítěti vytvořit v přípravě na vyučování optimální řád – stálou dobu, kdy ho nebude nic rušit, klidné místo a prostředí vlídné podpory. Nestůjte nad ním a neprovádějte nečekané vpády do pokoje, abyste zkontrolovali, jestli se opravdu učí. Spíše se zajímejte o to, co se učí, nechte si vysvětlit nové poznatky z různých oborů.
Všímejte si toho, jak vaše dítě ke studiu přistupuje a oceňte každý náznak zodpovědnosti. Dejte mu pocítit, že jestliže si počíná zodpovědně, berete to jako známku dospělosti. Jestliže si naopak počíná nezodpovědně, dejte mu bez emocí pocítit důsledky: nechte ho okusit, že dospělost má dvě stránky: svobodu rozhodování a nutnost nést jeho důsledky. Přitom mu dejte najevo, že s ním cítíte a že ho stále milujete.
Komunikace s dospívajícím
Komunikujte s dítětem co nejčastěji, zajímejte se o jeho názory a pocity. Pokud s nimi nesouhlasíte, argumentujte, přete se s ním jako se sobě rovným. Pomáhá to tříbení jeho názorů a učíte ho společensky přijatelnému způsobu komunikace. Naučte dítě rozlišovat mezi tématy k diskusi a fakty, pravidly či vašimi rozhodnutími.
Demokratická výchva neznamená absenci pravidel nebo naprostou volnost dítěte v rozhodování, ale respektování řádu, se kterým se umím ztotožnit, neboť se na jeho tvorbě podílím. Jasné hranice a stereotypy chování poskytují dítěti do určitého věku pocit základní jistoty, na který je později možno navázat jiným způsobem.
Měli byste vědět, že v době středoškolského studia prochází dítě přirozeně obdobím, kdy kritizuje autority – tím si ujasňuje sám sebe, svoje postavení a prochází vývojem k hledání hodnot. Tento proces je přirozený a týká se všech autorit (školy, dalších institucí, ale také rodiny). Zvažte, do jaké míry je v zájmu vašeho dítěte tento přirozený proces posilovat a učte je, že ke kritice je třeba mít dostatek objektivních informací o problému. Vyvarujte se vlastních rychlých soudů na základě jednostranné či neúplné informace.
Jste-li na pochybách, jestli problémy vašeho dítěte nepřekračují běžné meze, komunikujte se školou, případně si přečtěte některou dostupnou publikaci o problémech dospívání.
Pamatujte, že většina lidí vyroste normálních. Kdo se nevzbouří v období dospívání, má tendenci se vybouřit později. Pokud tedy vaše dítě jen občas vybočí, hleďte na ně vlídně a láskyplně ho přijměte při návratu. Dejte mu najevo, že víte, že se obohatilo o další zkušenost. Dýchejte zhluboka a věřte, že se dobrý základ, který jste vložili na počátku jeho života, zase vrátí a vaše dítě se stane zralým a vnitřně bohatým dospělým.
Přečtěte si ve školní knihovně:
Goddetová, E. T.: Umění jednat s dospívajícím. Portál, Praha 2001.
Učit se s ním, či neučit?
Nevypracovávejte domácí úkoly, veďte dítě k tomu, aby, pokud má s úlohou problém, znovu pročetlo látku z učebnice a ze sešitu, případně znovu vyřešilo vzorový příklad ze školy. Pokud tento postup není účinný, je třeba, aby se dítě s dostatečným předstihem a výsledky svého domácího bádání obrátilo na učitele – i pro něj je tato informace velmi podstatným signálem, že je látku třeba dovysvětlit nebo docvičit. To je také hlavním smyslem domácích cvičení.
Dítě se do školy chodí učit, nikoliv prezentovat to, co jste ho naučili doma, to je velmi důležitý postoj!
Metody práce ve škole se od dob vašeho studia změnily, netrvejte na tom, aby vaše dítě dělalo přesně to, co jste dělali vy.
Vaše dítě má svoji hodnotu jako člověk bez ohledu na to, jakou známku právě přineslo ze školy – odlišujte tyto dvě věci: známka je signálem o tom, jak dítě zvládlo probíranou látku, což může mít mnohem menší souvislost s jeho schopnostmi, než si myslíte. Spíše je třeba zabývat se tím, kolik úsilí ho tato známka stála, případně jestli problém není v nechuti se učit (a proč) nebo v tom, že si neví rady, jak se učit.
Komunikujte se školou kdykoliv se vám něco bude zdát podivné: předejdete zbytečným nedorozuměním a nepřesné interpretaci. Veďte i děti k tomu, aby se při nejasnostech neváhaly zeptat.